Smutná popelka

Říkej si co chceš,
jen když to není lež.
Vyhýbáš se pohledům přece,
často pláči,vinu se k dece.

Když první slza kane z tváře,
přijíždí popelka, jak? V kočáře.
jak oděv krásný z dívky nuzné,
ovšem názory mohou být různé,
šaty blyštivé po celém těle,
dívka je jak královna, vypadá skvěle.

Dřív dívky nevšiml si nikdo,
po princi touží leckdo.
Popelka také má ho v srdci.
co jen dál vzkážou jí proroci?

když spatřil ji na parketu,
tehdá to bylo na banketu.
Dívka nevinná v šatech jak z křídel motýla,
náhle jako by ho něco praštilo do týla.
Svou krásou princi hlavu pomotá,
však dvanáctá odbíjí a vše kouzelné zkončit má.

Pátrání po panně vyhlásil,
proslovy před davem prohlásil.
Kam zmizela však tajemná víla,
okouzlující víc než Picassova díla.

Když ji potkal oděnou bídně,
nepoznal ji ani mírně.
Z toho plyne ponaučení,
že vše záleží jen na oblečení.
Proč lásku nemá ten kdo není krásný,
je to zločin, do nebe hlásný.