My dva...

Jsem zase s tebou, nastává pohoda,
svedla nás k sobě zvláštní náhoda,
Ty jsi byl sám, já také sama,
potkávali jsme se časně zrána.

Odvahu jsem posbírala,
zběžně tě oslovila,
kdo tušil by to z nás,
že za krátký čas,
po malém letmém políbení,
najdem v sobě zalíbení.

Tisknu se k tobě v přítulném objetí,
"Jsi moje všechno.",dovím se vzápětí,
cítím to také tak, jistotu, bezpečí,
všechny ty pocity u tebe v náruči.

Krůček po krůčku tělo mé poznáváš,
stále si se mnou lehounce pohráváš,
něžná křídla tvých hebkých doteků,
poznala bych je i v noci, i poslepu.

Sjíždíš svou dlaní prohlubní zad,
do ucha šeptáš,"Mám tě tak rád.",
návaly slasti, hrozí svou záplavou,
polibky tepají šíji mou skloněnou.

Dech tvůj vane kolem mých řas,
pro nás dva, se právě zastavil čas...