Když u řeky je šero.

Svítí mi slunce nad hlavou,
a myslím jen ne tebe.
Stíny nad Norskem už tmavnou,
nademnou širé nebe.

Západ rudý barvu ztrácí,
od řeky se přítel vrací,
hned ze snění mne probudí,
rány v srdci snahou hojí.

Nemysli už na ztracené,
vím,že to nechceš slyšet,
to co tě trápí je zatracené,
přestaň na to myslet.

To co neví a nechápe,
že lásku nezmírníš.
Chceš-li vědět kde to vázne,
má láska vždy nešťastná je.