MyŠLeNKy SeBeVRaHa

Ležím na studených kolejích
Přemýšlím o životě
Ve kterém je vše ztraceno
Čekám na poslední vlak
Aby mě odvezl za Charónem
Nezanechal jsem dopis na rozloučenou
Svět nikdy nepozná mé trápení
Jež jsi ve mně nechala
Když jen pro tebe chtěl žít
Dal jsem ti všechno co na očích viděl
Tobě však je to málo

Slunce nikdy už nespatřím
Zem se stane mím domovem
Navždy zůstanu na druhém břehu

Slzy se rozpouští na kolejích
Kvůli tobě jsem opustil rodinu i přátele
Po tvém odchodu mi nic nezbylo
Proč zůstávat na tomto světě
Uzavřel jsem sám sebe před světem
Má bolest zůstává ve mě
Koleje jsou zpovědnice
Vlak farář se spravedlivým rozhřešením
Mé hříchy se rozplynou pod jeho koly
Má důvěřivost mě dostala až sem
A už se konečně blíží můj odchod

Slunce nikdy už nespatřím
Zem se stane mím domovem
Navždy zůstanu na druhém břehu

Houkání mi nahání strach
Bojuji se svědomím
Mám posledních pár vteřin
Ta děvka mi nestojí za tento konec
Mohl bych začít žít pro jinou
Snad ještě stihnu odejít
Pokouším se vstát z kluzké oceli
Vlak nerušeně projede
Mé tělo však odděleno od hlavy
Už nepoznám štěstí života
A za všechno můžeš ty

Slunce nikdy už nespatřím
Zem se stane mím domovem
Navždy zůstanu na druhém břehu