Důvěra

klečím v prachu cest
pozvedám oči k nebesům- v motlitbě tiché
v rukou držím ozvěnu tvých slibů
snad nebyly tak planné jako tyto růže...
co rostou mi ve vlasech-barvy rudé

indigová obloha černě podtrhla mé oči...
co blyští se jako slzavý diamant
a na prstech každé ruky počítám vteřiny do svítání

až mě slunce pohltí ve svém jasu a osuší slané moře
až na tvářích zbydou jen suché strouhy-mých planných snů

pozvedám oči k bledoucím nebesům
a snažím se přečíst osud z jinovatky
marné , však marné je mé čekání...

kapky potu mísí se v krvavém údolí mé mysli
a místa, kde kdysi bylo srdce...
(ted v truhle je darované)
a tiše, tiše se modlím ke všem božstvům země
aby má volba nebyla špatná...

nebot sama zůstala bych na ostrově důvěry
kde společnost dělá mi pouze trs planých růží
a dávné prachy z cest...