V kavárně Čas

Přišla za mnou víla,
kterou si má duše oblíbila.
Přišla kupodivu včas,
na schůzku do kavárny Čas.

Smočila rty jen trošičku,
kávou v porcelánovém hrníčku.
Dívá se mi do očí,
dokud se i mé rty nesmočí.

Mou ruku pak vzala do svých dlaní,
a povídá mi o svítání.
Jak víly rády tančí
a co to všechno značí.

Přišla za mnou víla,
kterou si má duše oblíbila.
Zamávala svou hebkou dlaní,
že tu mám zas někdy počkat na ní.