Doufání

Líbali se a milovali,
krásnou budoucnost si malovali.
Proč jen papír zůstal černý,
a on nezůstal jí navždy věrný?
Našel si jinou, asi hezčí,
ale marně věří, že je lepší.

Ona doufala, že jí miluje,
a on si zatím jen hraje.
Duši má prázdnou, srdce z kamene,
srdce z kamene...

Milovala a přála si, dětí plný dům,
a místo toho, sedí sama samotinká uprostřed místnosti jak kůl.
Doufá, že se zase vrátí,
a světlo v jejím srdci rozsvítí.
Ví, že ta myšlenka je bláhová
a na míle vzdálená.

Ona doufala, že jí miluje,
a on si zatím jen hraje.
Duši má prázdnou, srdce z kamene,
srdce z kamene...