Už nechci...promiň

Slyším tvůj kouzelný hlas,
ale "cítím" z něj i chlast.
Děvky přivádíš k nám domů,
tam si dáš ještě několik loků.

Vodky, slivky,becháče i rumu
nabídneš ho i mně,
však já říkám: Ne, ne, ne!

Vrazíš mi jednu do zubů
a s děvkami jdeš dolů.
Do ložnice naší
vzdycháte až do páté ranní.

Já nemůžu žít bez tebe,
ale ty to asi dokážeš.
Nevím co bude až se probudíš,
zase to stejné téma, budeme řešit.

Děvky a chlast
to je tvá láska.
Nikdy si mě vlastně neměl rád.
Řekni, je to tak?

Vždy mi slibuješ hory, doly,
ale pak jsou z toho samé chyby.
Já už tohle nechci snášet
tohle všechno jsem měla vydržet.

Lži, podvody a zlo,
dělá se mi z toho mdlo.
Zavírám dveře a
opouštím tebe.

Až se vzbudíš,
nebudu to já u koho se probudíš.
Uvidíš děvky,
své hříšné holky.

Možná si to neuvědomíš až toto najdeš,
ale opouštím tě, lásko.
Bolelo to, tě opustit,
ale musela jsem, promiň.