Nebudem se ptát

Vidim jak kráčíš,
v ruce zmrzlinu,
jsme v zemi, kde nepadá sníh,
jsme plní lásky.
Nebudu se ptát: jak se máš?

Vidím tvoje oči,
teď už ani neprší,
máme přece deštník,
pod kterej se spolu schováme,
a nebudem se ptát: Co děláš?

Vidím, že nevnímáš čas.
Vysvitlo slunce v našich srdcích,
a najednou i na nebi.
Jsme plní lásky.
Nebudem se ptát: Tak jak jde život?

Protože ty mě nepustíš,
já tě jen povedu do parku,
sednem si do mokrý trávy,
já tě jen políbím,
a ty se neptáš: Miluješ mě?

Protože ty víš, jak moc.