Žal mé duše

Den, moje vězení
Noc, moje vysvobození
pro moji bolest útěchy není
když svými ostrými trny
srdce mi naplní

Spánek pro mnohé otrava se zdá
mě však každou noc svobodu dá
že mi moje zrádné myšlenky hlavu neplní
o krásných krajinách jen sním

Den, světlo sluneční
způsobuje mi muka
moje srdce puká
žalem nekonečným
už není vysvobození

Jsem sama
myšlenky mi hlavou víří
snažím se být dáma
která se osamotě s žalem smíří
ale kámen u srdce mě tíží
a ten smutek mě zničí
už není vysvobození
z osidel věčného osamocení