Útěk duše

Útěk duše

Slzy ji stékají po tváři,
kdypak se její duše rozzáři.
V temné noci utíká,
na srázi si kotník vymyká,
padá k zemi...

Její tvář už nikde není...

Zapomeňte v temné noci,
na ženu, které nejde už pomoci.
Holubice vzlétla k výšinám, bolesti sbohem...
já už Tě nechci nosit dál!

Teď dívám se na tělo, které tam v trávě leželo.
Spanilá dívka nehybně leží,
už nikdy nebude usměvavá a ztěží jen,
pohlédne do očí Tvých,
kdy vždycky rozzáři se s láskou úsměv
na rtech Tvých...