Psáno pro Petra

Krajina utichla
zahalena tmou,
převlékla svůj šat a skryla nedostatky.
I slunce odešlo už spát
a odchod ten
rudě zbarvil oblohu i Tvé líce.
Tenkrát šli jsme ještě po té cestě spolu,
teď již nepůjdeme nikdy více.

Odcházels často,vracel ses brzy...
já odcházím podruhé
a oba víme,
že již není kam se vracet.

Z vysoké pevné hory
zbyl písek jen,
hroutila se kámen po kameni
my jen tiše přihlíželi té zkáze.

Tak již nekřič a nenuť mne
sbírat ty oblázky,
raději naučím se žít i bez Tvé lásky!
A pak o jedné dlouhé noci
nechám zdát si krásný sen,
již nebudu dál v Tvé moci
-nechám zdát si o jiném...