Už tu nejsi. Vzpomínka

Nestává se každý den, aby ptačí hlas rozetnul tak krásný sen,
Nebude již stejného večera, kdy s tvojí tváří pod nebe ulehám.
Kdy naše chodidla bude šimrat ranní rosa, kdy budu slunce prosit ať věčnost zapadá.
A stejně tak po ránu paprsky, Ať ještě nevstává.
Vrátil jsem se tam, kde včera večer se štěstím jsem usínal.

Mé slzy dnes i nebe rozplakaly.
Vzpomínám si jak jsem ležel, a včerejší vánek kolem běžel.
Šeptal mi do ucha kde svoje štěstí mám.
A proč steskům a slzám se dnes oddávám?
Nemusel by se vůbec ptát, stačilo aby chvíli stál,
Aby šumění lesů a vod poslouchal.

Rozcuchané jitro mě dnes ráno probudilo,
Někdo mi zpíval za oknem, někdo svým křikem rozetnul můj krásný sen.
A už mi ho nevrátí.
Měl jsem zavřené oči a vůbec nic neviděl.
Jen dlaní jsem hladil konečky trávy.
Kousky mých radostí se s tvými dotýkaly.
V dutinách starých vrb už jen vzpomínky se ozývaly.

Sbohem ti dávám.
Už zase pláču.
Svět je krutý čaroděj.
Nejdřív tě naučí milovat,
a potom ti ukáže, jak může ti všechno brát.