Vnitřní boj

Na sobě nic nedám znát,
že je mi zima, hrozný chlad,
který jde zevnitř ze srdce, z duše,
pomalu mě sžírá, kouše,
pohlucje mě neustále
lhostejnost a rozezlení,
z toho, že nic hezké není,
místo srce mám jen kámen,
uvnitř těla hoří plamen,
zastavit nejde,marná snaha,
pomohla by snad jen vláha,
svěží, krásné, jemné víly,
silně přitažlivé síly,
co odhodila by ten závoj,
aby zas měl život náboj,
dny by byly barev plné,
bez šedi a prosvětlené,
však kde vzít všechny barvy duhy,
jak nakreslit dlouhé pruhy,
kde paleta je,
kde je víla bez závoje,
co by dala záři světu,
celé louce, každému květu,
aby život nabral cíl,
čekám dlouho, počkám dýl.