Ach ano...

Poslouchám tvoje slova,
povídáš něco o tom,
jak bys mě chtěl milovat,
a vůbec, být se mnou znova a znova.
Ach ano...
Říkáš, co pro tebe znamenám,
že ti jednou zlomím srdce,
až ti zavřou dveře do pokoje,
a já jen dodám, že tě proklínám.

Vyprávíš mi,
o tom jak bys mě chtěl líbat,
něžně, lehce,
na rty, hruď, líce,
a nepřestávat.

Šeptáš mi dlouhá souvětí,
která mi srdce rozbuší,
a opouštíš mě v domnění,
že jiní nic netuší.
Ach ano...
Jen já vím,
že nedoufám, že věřím,
v křídla andělů,
a jejich peří.

Jen já věřím,
že tím andělem jsi ty...
/Ach ano.../