Rozhovor

Život můj mne již zmáhá,
jsem štván jako zvíře.
S myslí černou jak oči vraha,
jež odvrátil se zády k víře.

. . . . . . . Pojď za mnou, vždyť tě ráda mám.
. . . . . . . Mé srdce k tobě láskou plane.
. . . . . . . Pojď za mnou, už nebuď sám.
. . . . . . . Nechť co má se stát, se stane.

Snad unikám jen trestu,
černočerný život mám.
Ztratil jsem svou cestu,
ale proč? - já se ptám.

. . . . . . . Jen pojď, tam náš bude ráj,
. . . . . . . nežij dále ve své zlobě.
. . . . . . . Pojď tam, kde vládne vonný máj,
. . . . . . . já všechnu lásku chci dát tobě.

Mám rád jen ta místa,
kde věčná tma věky leží.
Tam, kde kvete zloba čistá,
kde šedý sníh z nebe sněží.

. . . . . . . Pojď, ať můžem splynout spolu,
. . . . . . . chci ti slůvka lásky šeptat tiše.
. . . . . . . Nežij dále ve svém bolu,
. . . . . . . vstup se mnou do Mrtvých říše.

Tam je pro mě příliš krásně,
sám chci tančit v temnotě.
Dále chci psát své temné básně,
a hledat krásu v nahotě.