Petrovi

Až jednou otevřeš můj zpovědníček
a do nitra mého znova se ponoříš
ten dávný zločin,
jenž jizvy otvírá
od srdce až na kůži teplo,
z něhož tě zamrazí.
A každičká krůpěj vzpomínky
bodá
jak sníh na holé tělo po sauně
jako tenkrát,
vzpomínáš?
Opilí láskou víc než lihem
gumáky Ti nohu neproříznou,
tenkrát to tolik nebolelo...
A nikdy víc
ten přiběh nevrátíš
a já teď do jiného deníčku
píši své zpověďi,
ať vzpomínky se vypláčou
a moudřejší se probouzím
pro Tebe do dálky
za mlhu
v níž nejsi...