Opustila jsem anděla
Opustila jsem anděla
toho úžasného kluka.
Kdybych tenkrát věděla,
že ON je má pravá ruka.
Opustila jsem anděla
a ďábla jsem si našla.
Asi jsem čistou mysl neměla,
za všechny možné meze jsem zašla.
Opustila jsem anděla,
srdce mě teď strašně bolí.
Lepšího kluka jsem nikdy neměla,
vlastní city jsem zbila holí.
Opustila jsem anděla,
já bezcitná, blbá holka.
Naší společnou budoucnost jsem zazdila,
místo krásy nebe zažívám teď pekla horka.
Opustila jsem anděla.
On plánoval náš život v nebi.
Jeho city jsem ranila,
plakal, ublížila jsem mu hodně tedy.
Rozplakala jsem anděla.
Dá se tohle odpustit?
On možná jednou mě ano,
ale já sobě nikdy!!!!
Věnováno L. T.
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Zustanou Ti krasne vzpominky a to uz je preci mnoho..nesmutni a zij..
01.11.2007 10:36:00 | carodejka
Moc hezké, zažil jsem něco podobného...Jen v mém případě to je žena...
20.08.2007 15:37:00 | Nemůžu zapomenout
Děkuji Vám. Ale na dobré konce nevěřím. Tuhle chybu už asi nenapravím.
16.08.2007 14:21:00 | saigonek
Zdravím,
některé pasáže byly výborné, ovšem v některých částech mi tato vlastnost chyběla. Doufám, že se nezlobíš za 60 procent? - to je furt dobrý. Vypilovat nějaké části a dal bych i 100! Jak říkám, v některých verších krásné. A zřejmě na 99% je to realita - o to krásnější. Měj se a směj se! Život je už někdy takový. Ironie osudu...
16.08.2007 06:46:00 | Vladimír P.
Moc krasne jsi to napsala ... priznala jsi to sama sobe a uz to je moc krasne , urcite ti odpusti a Ty sama sobe take... protoze cas vsechny rany hoji... objimam Te..
16.08.2007 00:51:00 | carodejka