A i kdybych Tě už nikdy nepotkal...

...nevadí...

Vím stejně
že někde jsi

Asi se míjíme
jako nás někdy míjí
šťastné dny

Jsou jako připomínkou

Jako zapomenutý oblak
na jitřním nebi bývají

Vím že jsi
nahlížím do Tvé divotvorné duše
...pokaždé
když pohlédnu do očí ženy
které svou průzračností oslní

V každé z nich
ukrývá se dílek toho
z čeho poskládán je
.....Tvůj zázrak ženy

Když uléhám stejně
jako když probouzíš mne k ránu
Ten hebký dotyk už důvěrně znám
je jako šátek hedvábný
možná i trochu starodávný

Neslyšně snáší se pár milých slov
Vidím Tvůj laskavý úsměv

Když uléhám stejně
jako když se probouzím...

A i kdybych Tě už nikdy nepotkal
je stejně krásné vědět
že někde jsi
Ač sám Tebou nepoznán
můžeš věřit tomu
že Tě miluji