Nové lásce

Už nějaký čas se známe
a dnes příval májových dešťíků
smyl stopy bývalé lásky.

Jeho tvář zahalene do mlhavého závoje,
kousky mozaiky
již dávno mě nebaví ji skládat.

Vyčichly vzpomínky vůně parfému
a jeho těla,
nahrazeny vůní růží,desinfekce
a Tebe.

Konečně vysvitlo sluníčko
letošní zima byla dlouhá...

Líbíš se mi,
když hraješ si na básníka
na slovo jsi přitom skoupý.

S čistou chlapeckou duší,
prošedivělými vlasy
v bílém mondůru kráčíš vážně tmavou chodbou.

A já v koutku duše přemítám
nad nesmrtelností krásna.
V marné snaze utéct před tím
co tak sladce bolí.

Jakouže to roli vlastně hrajem?
Z tragédie do pohádky.
Život sám
jest nejlepším scénáristou
a hrát musí všichni
a jednou
až přijde čas
budem si muset
zahrát poslední roli
abychom uvolnili místo
dalším malím,odvážným hercům.