Už nikdy více

Až zase zkřížíš cestu mou,
nechám Tě jít za jinou...

V baru se sklenkou vína,
dnes už budu jiná.
Více plachá
více zasněná
budu cizí žena.

Už nepoběžím za Tebou
s jiskřičkami v očích
a širokým úsměvem ve tváři,
už nezvednu významně obočí
na důkaz svého obdivu k Tobě,
už si nepopravím oblečení
abych zvedla Tvůj zájem,
nesednu si vedle Tebe,
nebudu si lažkovně mnout řetízek,
nepodám Ti ruku
mé rty zůstanou semknuté.

S ledovým výrazem ve tváři
rychlou chůzí
a propast
kterou obcházím
bude se zdát pro tento okamžik
mnohem hlubší.

Jen letmý pohled do očí
všem kolem napoví,
čím jsme včera bývali.