"To"

Dala jsem ti svoje srdce,
co pro tebe bušilo tak prudce,
a vypnula rozum svůj,
ve chvíli, kdy jsi řekl: jsem jen tvůj!

Doufala jsem, že "to" mezi námi neskončí,
že jiskra přeskočí,
a zapálí vatra ohně,
co hoří jenom pro mě.

Pořád vzpomínám na naše první setkání,
když po zádech mi běhalo lechtání,
měla jsem najednou oči jen pro tebe,
a zjistila, že mě nikdo jiný "nebere".

Vybavuji si, jak si mě prvně políbil,
do mého srdce ses dovtípil,
kolem prstu sis mě omotal,
bez toho, abys mě před sebou varoval.

Pár měsíců "to" bylo s tebou skvělý,
doufala jsem , že nás už nic nerozdělí,
ale to jsem ještě nevěděla jaký si lhář,
a podfukář.

Ostatní mě měli avšak radši než ty sám,
a tak jsem prokoukla ten tvůj fám,
že se cítíš se mnou jako v ráji,
tak kde si byl v 1. máji??

Asi sis odpočinout ode mě chtěl,
to chápu, ale proč si mi to nepověděl?
proč si mi lhal, že nejseš doma, nemáš čas,
a pak, když se to dozvím, se vztekáš?

Ani nevím, proč jsem snášela,
že jsem se k tobě pořád vláčela,
proč slyšet od jiných jsem musela,
že se s tebou "bejvalka" scházela.

Netuším, proč si druhou šanci vyprosil,
a nakonec mě vlastně opustil,
proč chceš se mnou "kámoš" být,
a mého bývalého, co utěšoval mě, zbít.

"To", co bylo mezi námi,
je už dávno v háji,
obrátil si moje city v prach,
a můj život se stal krach.

Každou noc jsem polštář promáčela,
a vzpomínky v hlavě přetáčela,
cítila jsem, jak srdce se mi trhá,
a tvoje tvář v mé hlavě do tmy vrhá.

Byla jsem jako tělo bez duše,
a všechno chutnalo tak suše,
tráva najednou nebyla zelená,
a radost mi nic nedělá.

Zjistila jsem, co "to" bylo,
to co nikdy nikomu nezbylo,
že to byla láska,
co někomu na dlani přijde jako vráska.

Ale vráska takhle nebolí,
a mysl naší neskolí,
ale dává mi vyhlídky,
že možná už nebudou žádné výčitky.