Lhář

Tvůj pohled zase lže,
Tak moc, až jednou selže.
Vyhýbá se setkání,
Uhýbá do všech stran,
Brání se všemu vyznání,
Uzavírá se do svých bran.

Tvá ústa zase lžou,
Pevně se semknou a pevně se přou.
Nechtějí dát průchod hlasu,
Nechtějí dát trochu času
Na slovo a vlastně všechno,
Ani hudba, ani techno.

Tvé chápání zase nemluví pravdu,
Myslí si: já sám jdu!
Je to omyl, potřebuješ někoho,
Znám ho, a vím koho.

Já zase lžu.
Říkám si, že nesmím myslet,
Na tebe a stejně přijdeš,
Kdo ti dovolil zůstat v mé hlavě?
Kdo způsobil, že na tebe myslím právě?