...Snad...

Nevím, jestli ti dále věřit mám,
ani jestli tě tak dobře znám.

Vím, že tě dále nechci trápit,
ani vzpomínkama vábit,
chápu, že už nejsme spolu,
ale dala jsem srdce... Hádej komu?

Doufám, že když tomu dáme čas,
sejdeme se spolu zas,
ve společném objetí,
v láskyplném zajetí.

Potřebuji taky zjistit,
jestli se má cenu vracet,
když vztahy nejdou jistit,
a času přitom ztrácet.

Nelituji žádné chvíle,
co jsem byla s tebou,
chce to asi trochu pýle,
abychom mohli býti ve dvou.

Měli jsme se rádi,
všechno zkazili nám kamarádi,
namluvili a nalhali,
co vše jsme si navzájem spáchali.

Snad najdu zase k tobě cestu,
toužím, že ty ke mně také,
že vyjdeme z tohohle t(r)estu,
a polibky budou opět sladké.

Však nejvíce se obávám,
že rád jinou budeš mít,
co potom dělat mám,
asi o tobě jen snít.

I v takovém případě,
ti vše nejlepší popřeju,
budu přemýšlet o nápadě,
jak bez tebe se obejdu...