O zázraku, o nás dvou

Člověk v touze umírá
a nic neznamená.
Buď u mě lásko má,
nechci umírat sám.

Jen běž se rozhlédnout,
po tom nádherném světě.
Jen se běž nadechnout,
dokud vůně jsou.

Jen koukej ať jsi zpátky,
až mě na máry povezou.
Nepřijdu zadními vrátky,
už nikdy za Tebou.

Jsou dny ztracené,
kdy jsem byl sám,
a skutky nechtěné,
před smrtí poznávám.

Je spousta lásky na světě,
nech ji sobě ochutnat,
vždyť stud mi vždycky přeperem,
když se chceme milovat.

Jen dotek může lásku povzbudit,
jen dotek rtů či Tvé dlaně,
nechám se přiště pohodit
poblíž Tebe samé.

Nenech mě samotného odejít,
tam odkud není návratu,
chci do poslední chvíle snít,
o našem zázraku.