Proč?

Proč? (asi únor nebo březen 2005, Tonda)

Já cítím jak pomalu končím.
Ty víš, že tě mám ráda.
Moc to bolí a ty to víš.
Myslíš si, že to stačí.
Že stačí říct – sem magor a vim to,
udělal sem několik zásadních chyb.
Mě bolí snad i žít.
Říkám si, proč sem tě ksakru poznala?
Proč sem se do tebe zamilovala?
A proč sem nebyla jediná?
Mělo se to asi stát,
ty ji prý máš rád.
Ona tebe taky a jak dlouho už.
Jí to přeju, je to má nejlepší kamarádka,
jenže tebe proklínám!
A přitom tě miluju.
Jak dlouho takhle můžu žít?
Víš, tys mi tak ublížil.
Prej nejsem už taková jakou‘s mě poznal.
To snad znamená, že‘s mě měl také rád?
Ty už taky nejsi ten ,do kterého sem se zamilovala.
Nejsi stejný jako dřív.
Takový už nikdy nebudem,
už se nevrátíme zpět.
Víš, ublížil‘s mě víc než mohu snést.
Na mě se valí moc věcí, který nezvládám.
Ptám se proč?
Proč‘s to udělal?
Vždyť si věděl jak mi na tobě záleží.
To tys mě změnil.
Ne, mám na tom podíl samozřejmě já.
Proč si mi ublížil,
vždyť si to věděl.