Sázka s pravidly

Bez naděje sedím na židli,
nebudu už se řídit žádnými pravidly,
uvěřit, že to je láska?
Vždyť to byla pouhá sázka!

Jak uvěřit mohl jsem já jí?
Když věděl já, že srdce mé zabíjí.
Neudělal já nic,
a přesto chtěl pořád víc.

Dostával všechno, co chtěl,
opravdu, na nic nezapomněl,
kde byla tehdy ta láska,
pořád jen ta hloupá sázka?

Jak dlouho trvalo, než přišel já na to,
když dostal já dobrou radu nad zlato.
Kamarád poradil mi dobrou věc,
musel jsem uznat za pravdu přec.

Nemá se zahrávat s ohněm nikdy víc,
ale nechtěl bych dopadnout tak, že bych neměl nic,
řek já jí o závažné nemoci,
že mi nikdo nemůže pomoci,
„ Umírám Ti“

„ Mně, jsi bláhový?“ odpověď mě zklamala.
„ Ano, nebo snad není to pravda, má malá?“
„ Jsi hloupý, já měla z Tebe žert,
ty jsi mi naletěl,zmiz už, čeká na Tě čert“

„Byla to jen pouhá sázka,
jestli se dá získat láska,
a ty jsi mi ji dal,
a nikdy mi nelhal,
líto mi to není,
lásky si já necením“

„Takže já jen naletěl“
„Ano, a nedostanu za Tě pakatel,
příjem peněz se teď velice hodí“

Se slzami v očích, pořád sedím na židli,
ne už se nebudu řídit žádnými pravidly.