Ona

Po tváři mi stékají neustále kapky deště,
Bohužel to jsou kapky z mé hříšné duše,
Tu kterou Cháron jednou převeze jako stín,
Tam na druhou stranu, co je za tím vším.

Má duše,ale přeci není hříšná,
Pouze touží po duši,která je krásná.

Stojím uprostřed lučního kvítí,
Když tu na mne cosi zasvítí,
Je to jak boží světílko v té nejtemnější tmě,
Říkám si ano, toto dřímalo ve mně,
Ta krása mou mysl zatemňuje,
Nejsem schopen se chytit, ničeho se chytit,
Přec doufám, že ona se opře o mne.

Tak rád bych jí dal vše co mohu,
Ale prý se setkat,
Je jak přejít velkou horu,
Tam někde strašně daleko,
Tam kde naše slunce, svůj noční kabát už obleklo.

Ta láska putující ulicí,
Kterou nezastaví ani s lidovou milicí,
Třeba ty otěže jednou opadnou,
A ti dva se do sebe opět zaklesnou.

Přec musím chápat jednu věc,
Ona přeci nemůže ,leč by snad chtěla,
Tato cesta má v nedohlednu rytíře,
Ale vždyť to není o osudu,ale o víře.

Já neustále věřím.

Vím,že se spolu setkáme,
A svým společným životem půjdeme,
Snad můj vlas do té doby nezšedne,
Až si toho osudného rána spolu sedneme.

Toto nejsou plané fráze,
Putující v nepěkné strouze,
Je to přímo od srdce,
Ve kterém ta láska je velice.

Mnoho myšlenek pluje po mé obloze,
Jako květina na svatebním povoze,
Na kterém je spousty lásky,
Kde on jí dostal od své krásky.

Slyším ten ptačí zpěv,
A myslím na tebe,
Není to hněv,
Ale láska k tvé osobě……………………..