Půlnoc nevšední

Ve větru se potácím,
bouře hromy burácí,
A my dva vojáci, jdeme tmou.
A mě se zase zdá o nás dvou.
Naší lásce už odbíjí půlnoční zvon,
odbíjí půlnoc nevšední,
půlnoc jež nebudí se do rána.
Půlnoc, která nám oběma zamává
a řekne sbohem.

Jdu tedy ulicí deštivou sama,
Ty jdeš v opačnou stranu sám!

Mávám s půlnocí a čekám,
že ráno mě vyprostí.
Z podivného snu!
Avšak ráno je děsnější,
s hlavou bolavou,
sklenicí od vína prázdnou,
poznávám v duši prázdnotu či svobodu?
A myšlenku, že už nebudu tvou!

Tak hromy burácí slunce se zatrací.
Láska se od nás odvrací.
Čekáme svobodu čekáme mír?
Štěstí snad každý sám najdeme!
A bude nám lépe!
Snad čas vše zahojí,
snad naše cesty ještě splete!