Zlámané vzpomínky

Pálivé obavy posledních nadějí,
žijeme ve světě, kde divy se nedějí.
V napjaté paži klouby nám praskají,
a cosi kope nás do srdce.

Barevnost, radost, společné veselí,
chvíle, kdy chmury do hlavy nesmějí.
Kdesi v temnotě prsty tápají,
a odloučení chutná trpce.

Poslední večer dojemných slibů,
sic nechci odjeti, dělám tu chybu.
Sevřené pěsti, smáčené líce,
Uvidím ještě? Poznám-li více?

Ráno jak půlnoc, temné a chladné,
Vědomí dálek, srdce mi vadne,
Naposled políbí, naposled obejme,
a ve mně dýmá jen sfouknutá svíce.

Vím, že odloučení chutná trpce.
Ale vlak i naděje, mizí tak prudce!