Pomsta

Tvoje ego dikobrazí,
do prsou mi ostny vrazí.
Tvoje zuby hadí,
ukončí mi mládí.

Ty máš svoje představy,
a mě dnes už nebaví,
pořád k dispozici být,
nic pro sebe nebránit.
Že se cítíš tvorstva pánem,
bude s Tebou brzy ámen.

Tvé nároky na okolí,
asi Tě vůbec nebolí.
Ty chceš klid, úctu a péči,
a nádavkem Tvoje řeči.

Díváš se na svět v globálu,
mě však rozumíš pomálu.
Já Tě vůbec nezajímám,
a už dochází mi síla.
Síla dál s Tebou bojovat,
a pak se v duchu užírat.

Dříve jsem se touhou chvěla,
teď nevím, jak se to dělá.
Jak se dělá milovat,
a nic za to nečekat.

Myslím, že jsem se snažila,
dost dobře jsem Ti vařila,
korunky jsem šetřívala,
v sekáči šaty kupovala.

Abych se Ti líbila,
každý den jsem cvičila,
a vůbec o sebe dbala,
a nic jsem si nenechala.

Jenže s jídlem roste chuť,
tys nedělal nic – buď jak buď,
o 20 kilo víc vážíš,
a že se o něco snažíš ?
I kdybych s lupou hledat šla,
nic bych stejně nenašla.

Tak si to vezmem po řadě,
co mám od Tebe a co ne :
Pro ženu porozumění ?
Prý to pro Tebe není.
Přidat více hygieny ?
Od toho jsou tady ženy.
Výchova – co je to za slovo ?
Zařvat, a je hotovo !

Co se týká Tvého platu,
stačí sotva na útratu.
Nikdy žádná dovolená,
touží po ní syn i žena.

Auto řídit neumíš,
a ani ho nevlastníš.
Nejsi domácí kutil,
do sexu bys pořád nutil,
leč po tom ty výkony,
za komentář nestojí.

Že se cítíš tvorstva pánem,
bude s Tebou brzy ámen.
Proč se cítíš jako MUŽ ?
Měla bych už vyndat nůž !

Ruka se mi sama hýbla,
jistě mi to dodá křídla.
Zas bude dobře na světě,
bez Tebe v ruské ruletě.