Láska z vedlejší vesnice

Dívka má z vesnice,
co by silák náš,
dohodil kamenem jako nic,
kde slunko vychází,
tím směrem bydlívá,

Jednou milá je jak voda,
když vítr nefouká,
šelma je v ní však taky,
pod očkama hnědýma,
liška která se plíží,
nocí letní,
kde hvězdy vidět jsou,
lovíc slepice u souseda našeho,

Kolikrát dočkat času,
jak husu musím,
kdy tě zas uvidím,
s otcem do vaší vesnice,
na voze naším vyrazíme,

Vzkazy si dáváme,
tajně na seně milujeme se,
tiše jak myšky,
když naší otcové,
mariáš hrají v hospodě u piva,

Až nastane pravý čas,
spolu odjedeme,
hledat štěstí do světa velkého,
jen co nasedneme,
do povezu,
růži ti dám,
a řeknu ti:
mám tě rád!