Nemohla jsem

Leží a jen lehce oddychuje,
sní...ústy pohybuje.
Vráska u oka se mu cuká
a ruka....
Bože ta ruka!
Není tam kde být by měla,
ale tak by brzy osaměla.
Ten spletenec prstů,
jak klubko hadů
krčí se mi na břiše.
Leží a jen lehce oddychuje,
sní...ústy pohybuje.
A Ona je tam taky.
Leží a spí.
Přemýšlím....
je to správně?
Asi ne,
co když tahle jeho hra
brzy pomine
a mě nechá samotnou?
Zase zklamanou
láskou.
Ne takhle to nebude.
Říkám ti, stůj osude!
Miluju ho
on mě ne.
Však si jednou vzpomene.
Na toho kdo měl ho rád,
kdo srdce své mu chtěl věnovat.
Ale nemohl...