Neutečeš

Rozdrásám si slzné kanálky
a vypíchnu si oči,
to vše jen abych skončila
ten zločin.

(Trápit sama sebe pro někoho, kdo si to nezaslouží by mělo být trestné.)

Vytrhnu si srdce,
a roztrhám ho na kousance,
ať žije transplantace
bez medikamence.

(Dneska se už přece dá vše vyměnit... s vyjímkou mozku.)

Ještě dnes se objednám
na neurologii,
tam to prý s mozky umí,
a poprosím je
o zablokování centra paměti.

(Ještě, že dnešní věda je tak daleko. Ztráta identity může být přece skvělá.)

Smažu všechny společné fotky
a budu dělat, že nejsi.
Odeženu přátele
a opustím společné hobby.
Všechno s radostí ztratím.

(Nebude to vůbec lehké neslyšet o tobě už nikdy nic. Jsi všude, propleten celým mým adolescentním životem.)

Pod skalpel jdu zvesela,
už nebudu Ta nechtěná.
Po narkóze zmatená,
probouzím se do světla
a hledám nové Já.

(Slunce je tak krásne, kde že to vlastně jsem?)

Jdu podzimní ulicí,
potkávám neznámou osobu sedící.
Je mi nějak povědomá,
otáčí se, zvedá.
Jsi to opravdu Ty?

(Paměť je nemilosrdná a osud ještě víc.)