Hvězdička

Hvězdička vyhaslá ve tmě sedí,
copak jen dělat má,
jen tak zasněně hledí
a stále vzpomíná

Jak ráda by na nočním nebi,
tam kde jsou všichni veselí,
byla jak v krásné zemi,
nebaví ji usínat tak sama v posteli

A vzpomíná na noc tu letní,
kdy spatřila lásky svit,
vše kolem jí přijde všední,
doufá, že jí bude líp

Že uzdraví ji měsíc jasný,
ten doktor co ho dobře zná,
vše zas jak dřív bude krásný,
tak chce ať ten sen se znovu zdá