Okrouhlá noc

Okrouhlá noc
přesýpá klid,
o Tobě snít,
žít o něčem,
co je, i když není.
Ano, toť snění.
Tak nevděčné.

Křik o pomoc
ustrnul v rumištní
květomalbě.

Na botách bláto,
očima hledám
kočár ke hvězdám.
Kynou mi:"Je tam!"
Tvá duše blízká,
tak ulož v ní růži,
dech se jí úží,
a pod víčky blýská.

Křik o pomoc
saji s nektarem Tvých
slz neprázdných.

Žebráckou holí
boháče mrská
po lásce hlad.
Kéž spát
nám dovolí
v křoví u vrat.

Prázdnotu
vyplní mnohostí,
tvé starosti
vyplení.
Křik o pomoc,
já čekám na místě,
mýtinných květů.

Celému světu
dozajisté
vyvoní tvou vůní,
z mých pórů.

Čas není
náš nepřítel,
jen ze zřídel
prodchne žár bezhlesý.
A nad lesy
mlží se den
splétaný prvně
z našeho milování.

Křik o pomoc,
šíleně žárlím,
na horkost hvězd.

Tvé tělo pohltila duše,
suše
zmoudřelá
o neprožité šrámy
a s vůní obilí
přes proudy vzduchu
zcela
došlehaná oblá lýtka,
běží rosnými rány
na sám kraj pole,
přes sukní cáry.

Schoulené
před zlobou
usínají dlaně v dlani.
Milování,
splynulo v květy
a světy z hvězd
sroubené.

Okrouhlá noc
bezbřehé lásky
prodchla bytí
v život těch snů...