Balada pro lásku

V zablácené stráni stojí,
smutně kouká do okolí,
radost ta jej neopojí,
život, srdce-to jej bolí.
On trápil se, trápil,
pro lásku zas.

Za stromy se stále skrývá,
mrkne okem po lidech,
pláče, to už tak holt bývá,
v životě i ve svých snech.
On trápil se, trápil,
pro lásku zas.

Vstává sám a den co den,
touží s láskou být,
-s láskou-strážným plamenem,
co dá mu chuť zas žít,
chuť zas žít.

Spí zas sám a noc co noc,
touží s někým být,
k andělům vzhlíží o pomoc,
svou milou by chtěl mít,
chtěl by mít.

(Zas se stmívá,
a ticho sžírá klid,
on sám usíná,
snad touží odejít.)

Za stíny, tam se stále skrývá,
plaché srdce své,
bojí se-snad jen neumírá,
vždyť je tak samotné.
On trápil se, trápil,
pro lásku zas.

Se samotou pláče v stráni,
a slunce náhle zapadá,
noci se už nebrání,
a srdce mu žalem...upadá.
On trápil se, trápil,
pro lásku zas.