Skoro

Tvé "skoro" rozbouřilo ve mě vody,
moře citu,
zachvění motýlích křídel cítila jsem v hrudi.
Něžně jsi mě pohladil.
Řasy v sebe spletly se
a jiskřičky Tvých očí zalila noc,
možná, že už spíš.
Možná zdá se Ti o mém "skoro",
skoro jsem chtěla říct...
Skoro, jako plamen šlehající nocí,
skoro, jako bouře rozpoutaná Tebou,
Tvé "skoro" jako já sama,
to "skoro" jako třepetající se křídla motýlů,
tiše!
Náš vesmír ze všech nevyřčených "skoro"
plujících vzduchem...
Nadechuješ a vydechuješ všechna tajná přání,
létáš v obláčcích všech snů.
Náš svět je láskou,
láskou těžkou jako objetí,když odcházíš.
Přes to naše okřídlené nebe zůstává,
tiše...