Never ending story

Mám takový pocit, že něco končí,
další etapa života se mnou se loučí.
Zapomínáš na mě poslední dobou,
srdce začíná se plnit křivdou, zlobou.

Snad sluší ti to s jinou,
vím, že city hynou.
Ale nezemřou hned, možná budou žít dlouho,
jeden rok v mém životě stane se chviličkou pouhou.

Vzpomínky na tebe v hlavě mi zůstanou,
v srdci zmatky a jizvy prostoru dostanou.
Možná dlouhou stýskat se mi bude,
kudy půjdu, uvidím tě všude.

Vztahy jsou jistě těžká věc,
nám to teď nevyšlo, víš to přec.
Potřebuji toho asi víc,
ale neříkám, že nedal jsi mi nic.

Životy naše jak never ending story,
vždyť láska přenáší i hory.
Třeba jednou sejdem se znovu,
ale že jsme spolu byli, díky Bohu.

Na přátelství to moc nevidím,
však nad fotkami s tebou vždy ráda posedím.
Moře slz měla bych prolévat,
se životem asi chvíli nehýbat.

Proč láska vždycky hořce mě bolí?
Mezi rozumem a srdcem špatně se volí...