Nezapomeň

Utekl rok a já jsem stále sám,
ještě pořád, slzy smutku tajně utírám.
Ty seš pryč a nechceš už mě znát,
bylas láska má a já jen tvůj sobeckej kat.

Odešlas a nechala mě být,
vzalas sebou můj vnitřní klid.
Už je to dávno cos řekla mi, „já chci jít.“
A já i přesto, stále, nepřestávám o tobě snít.

Přijď lásko zpátky a odpusť mi můj hřích,
buď zas se mnou jako dřív.
Přijď a za ruku mě vem,
vždyť ty jsi můj poklad, tak nezapomeň.

Před světem tvoji fotku v dlaních ukrývám,
slzy mě studí až téměř nedýchám.
Vzpomínky bolí, tak proč chceš být s jiným,
vždyť já jsem stále tvůj a mám tě tak moc rád.

Snad jednou přijdeš ke mně zpět
a bude náš zas celý svět.
Budem řekou osudu brodit se zas spolu,
ruku v ruce vzdorovat všemu zlému.

Přijď lásko zpátky a odpusť mi můj hřích,
buď zas se mnou jako dřív.
Přijď a za ruku mě vem,
vždyť ty jsi můj poklad, tak nezapomeň.

TAK NEZAPOMEŇ!