Víš já...

Víš já,

bráním se bolesti,
vtahuje do minulosti,
svou cestou dál chci jít
a už se ničím netrápit.

I ty sis svoji cestu našel
a vůbec bys nesnášel,
že na tobě stále visím,
když už ti vlasně nejsem ničím.

Je třeba pálit mosty,
pohlížet do budoucnosti,
jež nové možnosti připraví
a snad novou lásku oslaví.

I kdyby se mělo stát,
že by mně nikdo neměl rád,
já nevzdám to a budu svá,
vždyť ani samota, není tak zlá.

Pak možná potkáme se,
na náměstí nebo v lese
a schopni budem bez emocí,
povídat si třeba i o svých nocích...