omyl v tvé jedinečnosti

Sedím, dívám se na globus co předemnou stojí
chci zmizet jinam, ale myslím jen na tebe
a slzy se z mých očí rojí
mokré tváře, jak když do moře si svůj obličej smočí
chce spálit tvoji fotku, co nemá a hlava se jí točí

Neměl sis jí všímat a nezačínat psát
nikdy jí omráčit, tím že si jí měl rád
ona tě viděla a nečekala NIC
musel si naléhat, tys chtěl prostě víc

když si jí tak miloval, tak proč si jí hned nechal
ona ti podlehla, nevěděla že si někam spěchal
ano spěchal si dál, ona byla jen pro nudné chvíle
má-li bolest rozchodit, bude muset ujít míle

zamilovat se znovu to je jenom trest
neznat tě vůbec by byla pro ni čest
tak co jsme, když to naše nic končí
prej kamarádi, tak se s tebou loučí

a ona tohle ukončila, to čemu si dávno konec dal
jen škoda že čekala že budeš pravý
a přitom si to byl ty, skoro jedinný ne v tom co chtěla
kdo z jejího těla to černé srdce odebral