Svátek smutku..

Kousek alobalu,
třpytí se více,
nežli hvězdice,
ve středu vesmíru.....

Ve Tvých očích,
je nekonečně vstřícnosti,
a hebké něžnosti,
nežli vln v mořích....

A tak brouzdám,
po končinách,
a směle hádám,
kde je začátku...

Toho kousku alobalu,
co byl středem vesmíru,
při chladném večeru,
když držíme svátek smutku...