Všechno nějak končí...

Asi by znělo divně,
kdybych Ti řekla,
že Tě miluju,
možná by ses i zasmál,
koneckonců to může být vtipné,
zvlášť když uvážíte,
že říkám tohle člověku,
kterého jsem nepotkala,
kterého znám jen díky slovům,
která ani nejsou hmotná,
a přesto tolik znamenají...

Možná by ses i zasmál...
ale postavy na fotkách
se nejspíš nemohou smát, že?

A taky nechci hystericky,
melancholicky, pomateně, smutně a bůh ví jak ještě
hladit tvojí tvář na fotce
jako to dělají hvězdy z Hollywoodu,
s kterými nesdílím vůbec nic...

A ani sdílet nechci,
jak ironické je tohle přirovnání?
kdybys mohl, asi by ses opět smál...

Nejsem princezna,
i když to občas říkáš,
ale já Ti stejně moc nevěřím,
vlastně na co být princeznou...?

Začalo to všechno jako pohádka
tenhle svět,
přes neuvěřitelné sci-fi
k akčním scénám
o kterých vypovídali dokumentární filmy
došlo to k hororu...

Ale ve filmech i v pohádkách,
všechno nějak končí,
dobře nebo špatně...
ale v životě..?
zaručí Vám někdo,
že to skončí?

A když to nezačne,
nevrátí Vám peníze,
vlastně si toho ani nevšimnete,
ale když během představení
se něco uvnitř Vás rozbije...
reklamovat život nemůžete...

Už jste stejně dávno zahodili záruční list...