Vzpomínka na léto

Slunce se dere přes mraky,
ptáci jsou v korunách stromů,
zvířata se vyhřívají na slunci,
podzim se hlásí znovu.

Všichni se hledají,
párují se v houfy,
dvě tři písně zanotují
jako velká jednička
oblohou putují.

Čas je nabádá
opustit svá hnízda,
doletět za moře,
nalézt svoje místa.

To už nám nikdo nevezme,
co ve svých srdcích máme,
tolik tepla a citu nosíme,
že podzim nevnímáme.

Opět svět září barvami,
jak pastelky od malíře,
namíchat kus radosti
jen zamilovaný může.

Nebojím se chladných dnů,
vzpomínku na léto nosím,
cítím jeho horký dech,
na rozloučenou posílám
sladký polibek.