Můj milovaný hurikáne!

Vpadl jsi do mé duše.
Znenadání.
Bez svolení.
/Ty jsi to svolení ale nepotřeboval.
Ty ne./

Vyvrátil jsi všechny stromy.
Tak bezstarostně.
Poničil jsi květiny.
Opečovávané s láskou...
...kdysi.
/V tu chvíli ale již téměř suché./

Způsobil jsi obrovskou spoušť.
Nikdy ta harmonie nepůjde napravit.
/Já po tom však ani netoužím./

Ani se té duši nedivím.
Ten pohled!
/Hm...!/
Kdyby nepodlehla,
musela by být blázen.

Jakým kouzlem jsi ji ovládl?
Onemocněla a já...
/...já taktéž./
...já se o ni strachuji.

Jaký lék zabírá?
Jak jí mám pomoci?

Těžce dýchá.
A jen tiše šeptá.
Těmi slůvky mi nahání obavy.

Těžce dýchá a jen tiše šeptá:
„Můj milovaný hurikáne!“