Smuteční

Slyším lehký šumot stromů
zamyšlená nad tím zázrakem
kráčeje pomalu domů
a tráva pod jinovatky povlakem
třpytí se a voní
ránem jako z pohádky
ve tmě co srdceryvně zvoní
tajuplnými pozlátky.

Vidím lesknout se kaluži
zrcadlo do duše mé
která se lehko zadluží do lásky
číše bezedné
s kapkou jedu
zamilované kouzelnice
se lžící medu
od dětí zlé medvědice.

Cítím ledové ovanutí
křišťálové královny
ta zapomenout nutí
na lásky pocit malebný.

A usíná kouzlo noci
pod perutěmi rána
ztrácí se šťastný pocit
já stojím tu sama
pod stromy co šumí
za kaluží snění
v chladné noci, která umí
změkčit mé utrpení.