Lásko má...

Lásko má,
na tu noc myslívám,
když tma na zem spadla,
jak stín černý,

spolu již let mnoho jsme,

když slunce zapadalo,
u říčky tiché,
v lesích hlubokých,

tvé očka svítila,
jak hladina vodní,
kam slunce svými paprsky míří,
ta chvíle byla krásná,

líbali jsme se spolu,
koně nás,
tiše sledovali ,tu lásku naší,
jenž již zlé časy přežila,

trvající snad věčnost,

co poprvé,
u stájích tvého otce jsme se setkali.