Citové odhalení

Ty a tvůj bratr - milovaný,
berete osud jako daný.
Miluješ změnu, to já vím,
přesto na tobě stále lpím.
Říkáš, že jedeš na misie,
snad mě ta zpráva nezabije.
Být bez tebe - to lehké není,
nikdo tvou službu nedocení.
Stále věřím, že zůstaneš,
nesnáším sebeklam a lež.
Zítřek mi nese nové zprávy,
vím, že ty jsi pro mě ten pravý,
třeba to takhle necítíš,
pro mě jsi vším - tak to si piš!
Jen v dálce vítr ševelí,
že odcházíš, když víra zavelí.
Zamilovaná do tvého ticha,
to jak tvé nitro pokojem dýchá,
to jak tvůj hlas vše kolem hladí,
to jak tvé oči k nahotě svádí,
před tebou stojím obnažená
tak jako Adamova žena.
Už nechci skrývat svoje city,
možná zůstanou nezabity.
V mém srdci dávno uzamčený
se rozplyneš do mořské pěny.
Ty pěna a já oceán
a třetí stojí nepozván,
však mezi námi vždycky stál,
k pokoře oba vyzýval,
taky tvou oddanost si přál
mojí se nikdy nedočkal.
A přece jsem se nebránila,
být jeho drahá, jeho milá.
Však, kdy poprvé jsem tebe zřela
tu krev mi v žilách tuhla, vřela
a chtěla jsem být v tobě zcela,
i když jsem bláznivá nevěděla,
jak těžký bude tento kříž,
snášet tvou dáli i tvou blíž.
Nikdy nenaplněné očekávání,
je těžké respektovat tvé přání.
Miluji tě a budu milovat
a někdy ty mě, možná, snad.