Sama

chtěla jsem více z naší lásky
než jen tahat sama za provázky

chtěla jsem, city jemné...
co naivně o nich mohla bych snít...

a co mám?
jen slzy temné....
stesk, neštěstí, a žádný klid!

třesoucí se ruce
co žmoulají kapesník...
rozmazanou černou.
ted připomíná mou duši
a ohořelý svědomí...
který tiše křísím-sama ve svým pokoji.

no-stává se to...
je čas jít...
ještě chvíli držet smutek
ne za něj, ale za tu slepou lásku
a pak vstátá a jít-ohdohit tu zášti masku

a jen pro sebe si zašeptat-má to tak být